Pes je nezvládateľný? Útočí na iných psov? Niečoho sa ľaká? Znásilňuje vankúše, nedajbože Vašu nohu? Nereaguje na privolanie? Nevie kráčať pri nohe? A neviete sa dovtípiť, prečo, keď sa tak snažíte? My v zn.sk Vám dáme odpoveď aj pomocnú ruku.
Psí pohľad na svet je totiž úplne iný než ten náš. Absolútne iný. Pes nie je len uzlík inštinktov, ktorý potrebuje dostať jesť a ísť dvakrát denne von. Nie. Ak pes nemá svojho skutočného vodcu, ktorého nevyhnutne zo svojho prirodzeného vnímania svorkového tvora potrebuje, objavujú sa klasické situácie, o ktorých ľudia mylne predpokladajú, že k psovi patria. Omyl.
Úteky, strachy rôznych druhov, ničenie domácnosti, značkovanie, naskakovanie na vankúše, neexistujúce privolanie, nezvládnuté cestovanie verejnou dopravou NIE sú psia prirodzenosť. Oni to bez obáv zvládnu, ak majú vo svojom človeku svoj maják.
Odborníka na psiu etológiu sme našli v Čechách. Ing. Viktor Dostál pracuje so psami už vyše dvadsať rokov a jeho klienti ho prezývajú psí anjel. Jeho dve knihy Přirozená komunikace a život se psy (2004) a O psech a lidech (2009) sa dočkali už niekoľkých nových dotlačí.
Pán Dostál z bojazlivých psov robí sebavedomých.
Vyhasnutých preberá k životu.
Agresívnych upokojuje.
A učí aj ľudí. Nielen ich psov.
Autorka tohto článku prácu pána Dostála pozná dvanásť rokov, absolvovala uňho aj individuálny výcvik a rozhodla sa poprosiť ho o rozhovor pre zn.sk.
Dobrý deň, pán Dostál, začali sme trochu tak šokujúco – hneď na začiatku vlastne popierame všetko, čo pes pre bežného človeka predstavuje. Zažitá idea je, že pes bude ničiť nábytok, topánky, obskakovať vankúše a plyšákov, sučka musí mať aspoň dvakrát za život šteniatka, psa treba drilovať k 100 % poslušnosti a pustiť ho medzi iných psov sa rovná strašiaku. Prečo podľa Vás vládne takéto povedomie o psoch?
Dobrý den, nejprve bych také rád pozdravil Vás i všechny, kteří se do tohoto našeho velmi otevřeného rozhovoru začetli ;) Šokující je, kolik lidí stále vidí psí druh jako cosi podřadného, pouhá zvířata, která lze při určité snaze naučit „povely“ a „poslušnost“. Po mnohých generacích nadvlády psích cvičáků a cvičitelů je tento pohled na psy bohužel stále velmi rozšířený a mezi lidi a jejich psy se tak postavila zeď odstupu, nepochopení a arogance „pána tvorstva“. Pokud k tomu přidáte ještě lidskou potřebu si všechno podrobit, živé tvory ponížit a vše si zjednodušit povrchním pohledem místo pochopení, je výsledek dnešního vztahu mezi člověkem a jeho pejskem v naprosté většině případů velmi tragický. A pak se opravdu nelze divit tomu, že stále převládají zcela mylné fámy a představy, které jste zmínila ve svém dotazu…
Vždy ste mali k psom, či už Vašim alebo cudzím, „iný“ prístup? Alebo kedy prišiel ten moment, že ste niečo pochopili a začali sa učiť prirodzenú psiu komunikáciu, ktorú teraz učíte nás ostatných?
Když se do mého života dostal můj první pejsek, sedmitýdenní štěňátko plemene zlatý retrívr Dino, první společnou noc jsem vůbec nespal a fascinovaně sledoval to úžasné psí klubíčko, které objevovalo svůj nový domov. A byl jsem mnoha lidmi označen za blázna, protože mi přišlo naprosto přirozené položit si do kuchyně na zem karimatku a první týdny našeho společného života strávit na zemi a usínat s psím tělíčkem omotaným kolem krku a psí hlavičkou položenou na své hrudi. Tam někde se ve mně probudil „dar“ od Boha, který mne mým životem doprovází už více jak 20 let a který mi dal schopnost vnímat psí druh jinak – ne jako „cvičákový materiál“, ale jako plnohodnotnou bytost, se kterou můžeme komunikovat ne povely, příkazy a odměnami, ale prostřednictvím společných komunikačních signálů. Jejich vlastním jazykem.
Poďme to pre našich čitateľov konkretizovať – čo presne sa skrýva pod termínom „prirodzená psia komunikácia?“ medzi človekom a psom?
V prvé řadě je to pochopení faktu, že pes není člověk. Jedná se o odlišný živočišný druh s jinými geneticky danými vzorci chování, jinými prioritami, jinou sociální interakcí. Pes v žádném případě není podřadnější, je ale jiný a lidské vyhodnocování jeho chování na něj nelze nasadit – to je ta nejčastější chyba, že lidé od psa očekávají lidské jednání, lidské reakce, lidské priority a na druhou stranu nízkou úroveň inteligence. To je naprosto špatně. Pes není uzlík instinktů a reflexů, pes je velmi inteligentní a komplexní bytost – bytost analytická, učící se z vlastních zkušeností, bytost vysoce emoční, vnímající radost, smutek, strach i samu sebe. A pokud člověk zvládne určité postupy a jeho osobnost splňuje určité zásadní předpoklady (vnitřní síla, schopnost empatie, pokora, vztah a respekt k jiné bytosti), pak je schopen se naučit komunikovat se psem jeho vlastním „psím jazykem“. Tou nejpřirozenější a nejefektivnější formou dialogu se psím druhem – komunikačními technikami, s jejichž znalostí se každý pes již rodí. Signály emočními, vizuálními, kontaktními a zvukovými.
Dokáže sa to naučiť každý?
Ne. Naučit se to může pouze člověk s osobnostními vlastnostmi, které jsem zmínil již ve své předchozí odpovědi – člověk s dostatečnou vnitřní pokorou, nikdy ne člověk s hypertrofovaným egem. Bohužel, stále je mezi námi početný vzorek té druhé skupiny, občas se tací lidé ke mně také dostanou a právě jejich ego jim spolehlivě zabrání přijmout něco nového. Problém má také člověk netrpělivý a mající pocit, že všechno musí umět hned a hned také musí vše fungovat. Trpělivost a schopnost netlačit na pilu jsou další základní předpoklady úspěchu v této oblasti…
Čo je pre Vašich klientov zväčša najťažšie zvládnuť?
Je to různé, nedá se to paušalizovat. Každý z nás si nosí v sobě určité démony z minulosti, ne každý je schopen se jich zbavit, třebaže právě tato záležitost je jedním ze základních kamenů mé práce s klientem. A velmi důležitým, protože právě psi z nás tyto démony spolehlivě vnímají a spolehlivě je to ničí. Pro některé klienty, jak už jsem psal, je problém zvládnout svoje vlastní ego. Ale díky zpětným vazbám vím a mám velkou radost z toho, že až na naprosté výjimky i moji lidští klienti ode mne odcházejí lepší, vyrovnanější, umím jim pomoci v jejich bolestech, starostech a nejistotách. Mimo jiné se u mne naučí, že jejich pejsek je jejich spolehlivé zrcadlo, naučí se, že pokud on změní svoje chování, jsou příčinou oni sami a něco udělali nebo dlouhodobě dělají špatně. Naučí se vidět, jak moc se svým pejskem tvoří jednu sociální skupinu – lidskopsí smečku…
Vaša stránka „PSÍ STRÁNKY FALCO“ (www.psiskolafalco.cz) je plná hodnotných informácií, obsahuje aj rozsiahlu poradňu s vyše 3000 príspevkov, no okrem teórie a článkov prehovárajúcich do duše ponúkate aj praktickú výučbu na hromadných sústredeniach a individuálnych výcvikoch. Stačí bežnému človeku, ktorý chce zmeniť vzťah so svojím psom, aby si dal námahu a študoval všetko, čo mu zadarmo ponúkate, alebo je lepšie prísť a zažiť si prax?
Pro skutečné zvládnutí lidskopsí komunikace, pochopení vlastního psa a bezproblémový společný život opravdu pouhé prostudování mých textů nestačí. Je zapotřebí za mnou přijet, je zapotřebí se učit prakticky. Je zapotřebí, abych měl možnost zanechat svůj osobní vklad jak v člověku, tak v jeho pejskovi – a tyto věci prostě „na dálku“ nejdou. Ani řídit auto se nenaučíte jen podle příručky – potřebujete jezdit v provozu, ale zároveň mít vedle sebe zkušeného učitele, který vás upozorní na chyby a naučí vás spoustu praktických vychytávek. A v ideálním případě je vám schopen vysvětlit a prakticky ukázat i všechny klady a zápory vašeho konkrétního vozu. No a místo auta si dosaďte psíka a máte jasno, proč je pro zvládnutí správného vztahu mezi vámi a vaším pejskem jednoznačně nutné přijet za mnou naučit se praxi – stejně jako na silnici v autě ani tady se nelze učit metodou pokus-omyl, v autě je pak jen otázkou času, kdy zdemolujete auto, sebe a nevinné okolí, s pejskem je pak jen otázkou času, kdy zničíte jeho nebo necháte pokousat lidskopsí okolí, případně sami sebe. Zásadní postupy je vždy zapotřebí používat od začátku správně, jinak jimi můžete velmi ublížit…
Načrtnite teraz pre predstavu našim čitateľom, ako prebiehajú sústredenia a individuálne výcviky? Čo všetko sa tam naučia?
Pokud se týká oné představy, doporučuji navštívit na mém webu „PSÍ STRÁNKY FALCO“ (www.psiskolafalco.cz) rubriky „Výcviková a relaxační soustředění Falco (Soustředění)“, „Výcvikový servis“ a „Výchova a výcvik“. A také – přijet se přesvědčit na vlastní kůži, zkušenost je nepřenosná a každý lidskopsí případ jiný. Na individuálním výcvikovém servisu se lidé naučí se svým pejskem komunikovat mezi sebou a s lidskopsím okolím, razantně zlepší svůj vztah s pejskem a napravíme případné problémy. Na soustředění k tomu přibude ještě intenzívní několikadenní pobyt ve společnosti dalších psů a lidí, takže je vždy velmi vhodné, pokud to mezi člověkem a jeho psem příliš nefunguje, nejprve absolvovat můj individuální výcvik.
Aké sú vo všeobecnosti reakcie ľudí na to, čo ich učíte? Prijmú to, neprijmú, zvládnu, odídu s dlhým nosom?
Pokud za mnou přijedou skutečně se učit, pak vždy odjedou s poděkováním. Pokud za mnou přijedou skutečně se učit, už od první chvíle vědí, že musí v některých věcech změnit především sami sebe. Od začátku a celou dobu vidí, jak pracuji, jaký je vztah jejich pejska ke mně a vědí, že pokud se budou pečlivě dívat, naslouchat a používat stejné postupy, bude pak jeho vztah stejný i k nim.
A čo ich psi, chce sa im vôbec od Vás späť domov? :)
Nene, nikomu jeho pejska nekradu :) Moje postupy jsou uzpůsobeny tak, aby každý můj psí klient co nejlépe fungoval se svým majitelem, nikoli jen se mnou. Ale je pro mne velmi pozitivní a motivující zpětná vazba, když se s mnoha z těchto pejsků mohu setkat ještě v budoucnu (například na soustředění) a i po letech mě poznají a mají pozitivně zafixovaného. A sám za sebe to mám tak, že každého ze svých psích klientů si zamiluji, ať je to pes jakéhokoli plemene a stáří – a na každého z nich vzpomínám jako na úžasného psího parťáka, který několik dnů prošel mým životem…
V súčasnosti sám máte pyrenejského horského psa Gardiena, predtým ste mali zlatého retrievera Dina a západosibírsku lajku Šedyho, ktorý dominoval obzvlášť na vašich sústredeniach. Beriete Gardyho do práce s klientmi so sebou?
Ne, můj pracovní čas patří pouze mému klientovi a jeho pejskovi. A jak občas říkám, i můj pejsek si ode mne musí na chvíli odpočinout, protože veškerý můj zbývající čas trávíme spolu ;)
Netajíte, že táto práca je Váš zmysel života. Ale predsa len, nestane sa Vám, že toho už máte plné zuby? Veď ľudia sú všelijakí a Vy robíte najmä s nimi… :)
Moje velké štěstí je, že se můžu dobíjet z přítomnosti psích bytostí :) A s naprostou většinou mých klientů je práce pohodová a pozitivní. Jediné, co mě dokáže rozhodit a především naštvat, je lidská hloupost, arogance, závist a „echt česká povaha“, která její nositele nutí dehonestovat a pomlouvat všechny, kteří (ať už v jakémkoli oboru) něco umí nebo něčeho dosáhli. Takže nikdy ne mé práce s lidmi a jejich pejsky, ale těchto jedinců mám plné zuby…
Cvičiteľov a psích psychológov, nehovoriac o kynológoch je veľa, ako sme zmienili už na začiatku. Ako je možné, že nikto z nich nepracuje so psou podstatou, jeho prirodzeným vnímaním sveta?
Je na každém, jakou si zvolí cestu. Je bohužel pravdou, že je řada těch, kteří kolem sebe vytvoří PR bublinu „psích psychologů“, realita je ale tristní – buď jde o zcela zcestné metody ubližující psům i lidem nebo se z toho vyklube obyčejný cvičák s cvičákovskými přístupy. Vnímat psí druh jinak, umět se s ním dorozumět na jiných komunikačních kanálech (i jiných, než jsem vyjmenoval už v jedné z předchozích odpovědí) je dar, který je vzácný a jako s darem je s ním nutno nakládat. Ne každý to ale umí a pokud mám mluvit sám za sebe, každá chvíle strávená s vlastním nebo cizím pejskem mě učí nejen dokonalejší komunikaci, ale i pokoře a respektu. Tyto dvě vlastnosti se mimochodem snažím dostat i do svých klientů…
Ste odporca kastrácie a napísali ste o tom aj pekný článok, ktorý je k dispozícii na Vašej stránke. Prečo myslíte, že je taký vžitý názor, že pes sa po kastrácii upokojí, zmierni, sučke nebude hroziť nádor na mliečnych žľazách a veterinári aj psie útulky radi sypú z rukáva aj iné pozitíva chirurgickej kastrácie? Prečo je také ťažké prijať Vaše stanovisko, ktoré hovorí, že kastráciou sa zo psa stáva tieň existencie? Ako to, že to málokto vidí?
Těch článků u mne na webu na téma kastrací je už pěkná řádka – a pořád jako by to bylo málo… Základem problému je opět to, jak naprostá většina lidí (laiků i odborníků) psy a fenky vnímá – jako cosi podřadného a hluboko pod „kvalitou člověka“. Kastrace je svými zastánci propagována jako jednoznačně pozitivní zákrok, pouhé vyříznutí kusu masa, které nemá absolutně žádný dopad na psí psychiku (paradoxně je hojně doporučována na „zklidnění psa“ – tady je vidět krásný příklad účelovosti, kdy podle potřeby jednou vliv má a jindy zase ne), v reálu je ovšem kastrace ať už feny nebo psa jeden z nejrazantnějších zásahů do rovnováhy (nejen) psího organismu, mající zásadní vliv na psychiku daného jedince. O negativních dopadech kastrace na vzorce chování bych tu mohl psát hodinu, zájemce proto raději odkáži na svůj web, kde jsou k dnešnímu dni už skutečně tuny mých argumentačně podložených textů k této problematice. Nicméně na závěr této své odpovědi položím jednu provokativní otázku – kdo z těch, kteří bez mrknutí oka nechají svého mladého zdravého psího parťáka doživotně zmrzačit, by stejně lehce nechali vykastrovat svého partnera, syna, dceru? Protože už splnili svoji biologickou úlohu, protože „nebudou mít rakovinu“ (velký nesmysl!), protože se nezvládnutý syn zklidní a dcera nepřijde do jiného stavu? Pes je stejně složitá a vyvinutá bytost jako člověk, není to „jenom zvíře“ (tak častý a oblíbený argument!) a kastrace psa/feny stejně jako u člověka by vždy měla být tou úplně poslední možností k záchraně života, pokud už nelze nic jiného. Nikdy ne jako „prevence“ nebo zničení psa jen proto, že ho majitel neumí zvládnout a měl by raději chovat rybičky v akváriu…
Vo svojej knihe O psech a lidech píšete o rakovine, ktorou pes trpí už rovnako často ako človek. Naznačujete, že riziko rakovinného bujnenia je v moci človeka eliminovať. Zopakujete čitateľom, čo môžu pre svojho miláčika urobiť, aby bol čo najdlhšie zdravý?
Rakovina je obrovské zlo pro člověka i pro psa a není náhodou, že je v obou populacích čím dál častější. Můj názor (tak nějak odpozorovaný ze života, ne podložený laboratorními testy a výzkumy) je, že kromě genetických predispozic, potravy a prostředí, ve kterém všichni žijeme, je významným spouštěčem i psychika – konkrétně stres, vnitřní rozhození organismu a přejímání démonů a bolestí jiných bytostí. A jak už jsem psal, psi jsou specialisty v přebírání těchto negativních jevů na sebe samé. Zažil jsem psy, které jejich majitelé psychicky doslova utrápili k smrti, aniž si to sami uvědomovali. Jen tím, že svoje vlastní problémy projektovali do svých psů. Toto není fikce, takto funguje realita. Takže prosím – snažte se svoje pejsky odstínit od svých vlastních negativních vlastností, nepřenášejte na ně svoje démony a bolesti, dopřejte jim kvalitní stravu, pohyb, smečkové prostředí, dostatek pozitivních emocí z vaší strany, dostatek pozornosti a skutečné lásky. Mějte je u sebe, ne v klecích, kotcích a boudách, mějte k nim skutečný vztah. Rakovina je spojená se stavem psychiky, ať už psa nebo člověka. Dejte psychicky do pořádku sami sebe, uděláte tak to nejlepší i pro svého pejska – on je totiž vaším nejen psychickým, ale i fyzickým zrcadlem. Jací budete vy, takový bude on…
Veterinári hovoria, že každý druhý pes má výrastky na chrbtici, že až príliš veľa psov trpí bolesťami kĺbov, nedorastenými chrupavkami, no len málo z nich povie majiteľom šteniatok, že je nevyhnutné do istého veku pridávať do granúl vápnik – ako to tvrdíte i Vy na Vašich stránkach. Skutočne sa potom eliminuje riziko problémov s opornou sústavou? Prečo to nie je všeobecne známy fakt?
Upřesním – vápník (Calcium, Ca) sám o sobě je k ničemu, stejně jako stále oblíbená fáma o rozdrcených vaječných skořápkách jako kvalitním zdroji vápníku pro psy. Aby se totiž vápník správně ukládal, musí k němu být k dispozici ve správném poměru ještě další komponenty – především fosfor, vitamín D, popeloviny a stopové prvky. Teprve tento mix zajišťuje účinné vstřebávání vápníku jako základního stavebního kamene pro kostru a chrup. Pokud dojde k deficitu, vznikají následně zásadní problémy s kvalitou kostí, chrupavek a chrupu štěněte – některé se projeví hned, jiné až v pozdějším věku. Zdůrazňuji, že podávání správné vápníkové směsi (v případě krmení granulemi nesmí obsahovat vitamín D, jinak dojde k jeho předávkování!) má smysl pouze v rozmezí od dokončeného 2. do 10.-11. měsíce věku štěněte, později už je kontraproduktivní. Je životně důležité pro střední až obří plemena a dávkování musí být přesné, nelze vápník do štěněte házet lopatou. Výrobci granulí a někteří veterináři rádi tvrdí, že v granulích je vše – není tomu tak. Konkrétně u vápníku není jeho potřeba konstantní, do konce přezubení je razantně vyšší než po jeho ukončení (dokonce kdysi vyšla veterinární studie, kdy autoři sami přiznali, že je až 10x vyšší než co je obsaženo v granulích). Známý fakt to je pro všechny, kteří do problematiky štěněcí výživy vidí a nemusí podléhat masáži distributorů granulí, že zrovna v těch jejich „je všechno v dostatečném množství“. Není a u vápníku už z principu ani být nemůže, jeho potřeba je v různém štěněcím věku různá. Jen pro zajímavost – za ty roky už jsem zachránil řadu štěňat různých větších plemen, která začala na půl roce věku kulhat a vždy tam byl deficit vápníku, protože „oni mi řekli, že je tam všechno a nemusím nic přidávat“…
Privolanie psíka. Cvik, ktorý psičkárom robí najväčší problém. Cvik, ktorý nie je cvikom, ale toto si často uvedomuje len pes. V čom teda spočíva problematika úspešného privolania?
Je to jednoduché – základem úspěchu je nepojmout přivolání jako cvik na povel, ale jako pro psa naprosto normální věc na základě lidskopsí smečkové hierarchie. Ano, trvá to déle a musí se to dělat správně, ale spolehlivost (především u na člověku nezávislých plemen) je mnohonásobně vyšší a u některých plemen (primitivní plemena, pastevci) je to jediná cesta vedoucí k úspěchu. Pes se k vám nebude vracet na základě úplatku, odměny nebo naučeného drilu (stačí jiný silnější podnět a s naprostým klidem se vám na to vykašle), ale na základě hierarchie – poslechnout svého fungujícího vůdce smečky a držet se v jeho blízkosti má každý pes geneticky vrozené. Je jen na jeho majiteli, zda tento přirozený bonus zdarma využije. No a také je dobré si uvědomit, že pes není robot a spoléhat na mýtus „spolehlivého přivolání“ je bláznovství – vždy je daleko rozumnější předem strategicky zhodnotit terén než o pět minut později sbírat zbytky svého lovecky založeného psího kamaráda ze železničních kolejí, za kterými se nečekaně objevilo stádo srnek…
Psie priority z pohľadu psa. Aké sú to?
Funkční lidskopsí smečka, fungující vůdčí jedinec v osobě jeho člověka, bohatá sociální komunikace, plný vzájemný vztah a kontakt, spousta emocí, žádné „zavřené dveře“. Vše dohromady, nic nesmí být vynecháno, pořadí není důležité.
Niektorí ľudia, ktorí o Vás nikdy predtým nepočuli a nestotožňujú sa s Vašimi názormi, budú určite argumentovať, že ich pes ich poslúcha a je spokojný. Aký je rozdiel medzi psom vychovávaným ľudským spôsobom (cvičák, dril, noviny či bitka rukou ako trest, žrať, prechádzka, výbeh v záhrade) a psím spôsobom?
Zásadní. V prvním případě se pes chová jako robot, „poslouchá“ ze strachu, je vystresovaný a velmi často má sociální problémy s okolím. Je svým člověkem nepochopený a prožije nešťastný a neplnohodnotný život ve vlastní bublině, protože postrádá základní atributy svého přirozeného sociálního prostředí. Pokud se včas dostane ke správnému člověku, rozkvete před očima, ta změna (i když někdy může trvat dlouho v závislosti na jeho předchozích zkušenostech) je pak markantní. V případě druhém pes prožije život v prostředí maximálně blízkém jeho přirozeným psím potřebám, vyjádřeno lidsky – prožije svůj život plnohodnotně, spokojeně a šťastně. Je totiž zapotřebí respektovat i psí psychické potřeby, nejen ty svoje. Je potřeba je znát, je potřeba vědět, že pejskovi rozhodně nestačí jen plná miska a dvě procházky denně – on potřebuje svůj „maják“, sociální komunikaci, vztah a bezvýhradnou lásku. Ne se bát, odkud přiletí rána, ne se obávat, co zas jeho pánečkovi přelítne přes nos, ne tupě cvičit „Sedni/Lehni“, ne být pouhou výkladní skříní ve formě exkluzivního plemene…
Veľký pes v byte. Týranie?
Obrovská radost, stálá blízkost a vzájemně předávaná energie, pokud máte vztah jako já se svým „telátkem“. Spokojenost velkého psa, který má ve svém životě koho chránit a bránit a ví, že mezi jeho člověkem a jím nejsou žádné zavřené dveře – fyzicky ani psychicky. Jeho klid a pohoda – ve společně sdíleném prostoru daleko větší než na zahradě nebo v kotci…
Pes v záhrade, sen každého psa?
Pes ve společně sdíleném prostoru a čase se svým člověkem = sen každého psa. Je pro něj zcela nedůležité, zda to bude zámek, domek, panelákový byt nebo právě ona zahrada – pokud tam bude mít vás. Když chcete mít psa v kotci, bydlete tam s ním...
Elektrický obojok ako pomôcku odsudzujete. Dôvody?
Podmaňovat si poslušnost jakékoli živé bytosti nebo ji trestat za použití elektřiny považuji za zhůvěřilost nejvyššího řádu, ať už se týká zvířete nebo člověka. To za prvé. Za druhé – zkuste si sami na sobě, jaké by to bylo mít na krku elektrický obojek. Jdete, jdete a najednou dostanete šlupku – proč? Co jste provedli? Váš „majitel“ je sto metrů daleko, co se děje? Dostanete další šlupku, začnete panikařit. Třetí, tentokrát silnější. Jo aha, máte se vrátit… Líbí se vám to? To je „super komunikace“, že? Naši předkové nepotřebovali elektrické ohradníky, stačily jim dřevěné, případně pár psích pomocníků… Kde se stala chyba? Lidé zlenivěli a místo poctivé vlastní práce chtějí vše na dálkové ovládání…
Bojové plemená sú postrach a pomaly sa doň zaraďuje každý pes väčší od stredného fúzača. Ktoré sú skutočne bojové plemená, kde spočíva ich problém a ako by sa mali správať ich majitelia?
Jsou pouze tři plemena vyšlechtěná člověkem k fyzické likvidaci vlastního druhu (psí zápasy): americký pitbulteriér, americký stafordšírský teriér (AMSTAF) a bulteriér. Zájemce o tuto problematiku opět odkazuji na svůj web, v úplné krátkosti řečeno – základní problém spočívá v jejich vyblokovaném sociálním chování. V praxi to znamená, že pokud se sejdou pro ně správné okolnosti, neberou vyhlédnutého psa jako spolupracujícího jedince a nekončí na signálové hierarchické úrovni, ale vnímají ho jako soupeře k likvidaci. V případě následného fyzického kontaktu se pak nezakusují seshora do volné kůže na kohoutku, ale zespoda do krční tepny, tedy s úmyslem zabít. A pokud mají za majitele člověka, který tyto věci nezná, nerespektuje nebo je dokonce vyhledává, je to obrovský průšvih, který často skončí fatálně. Jejich majitel by měl vědět, jaká jsou omezení jeho psího miláčka, nepodceňovat odhad situace, předvídat a vždy mít tam, kde se může objevit jiný pes, toho svého na pevném vodítku.
V skratke: skutočne šťastný a psychicky pohodový pes je pes, ktorý….
… se na svého člověka může podívat a říct si – mám kolem sebe smečku, mám svůj „maják“ a můj člověk je skutečný bourák, kterého můžu milovat a chránit, protože je chytrý, komunikativní, silný, šikovný a miluje i chrání mne…
Čo by ste odkázali majiteľom psíkov vo všeobecnosti?
Aby do svého srdce a hlavy pustili jednu možná ne pro každého přijatelnou pravdu: psi tu nejsou od toho, abychom my je učili. Naopak. Oni s námi sdílejí celý svůj život proto, aby něco naučili nás. A každý z nás dostává v určité fázi svého života takového pejska, kterého zrovna potřebuje a takového, který ho má něco naučit. Proto s námi psi žijí, toto je ten skutečný důvod… Děkuji a všem vašim psím parťákům posilám velké psí pohlazení, mějte se spolu co nejlépe a pokud budete potřebovat pomoc, přijeďte – umím pomoci vám i vašemu pejskovi ;)
Zo srdca ďakujeme pánovi Dostálovi za jeho čas. A pokiaľ by ste radi využili pomoc pána Dostála, ľahko ho skontaktujete na jeho webe „PSÍ STRÁNKY FALCO“ (www.psiskolafalco.cz). Stále pomáha a pomáhať bude.
Pripravila Zuzana Šulajová
